V naší hospodě máme stůl, kam si nesmí sednout nikdo, kdo je vyšší než 170cm. Sice se nám pošklebují, že jsme prckové, ale jsme hrdí. Ze zkrácených kalhot máme ještě kraťasi, i útratu míváme poloviční a nikdy, doopravdy, nepřekročíme práh obchodu s nadměrnými velikostmi. Jak potupné, extra obchod. Jsme malí postavou, velcí duchem.

Nic, jdeme na prcka. Ježíšmarjá, na frťana.

Jak by to asi vypadalo, kdybychom věděli, že tělo každého je krásné, bez ohledu na to, jaký se narodil a jak se pak vlivem životních podmínek rozvíjel.//to se naštěstí nestane a reklama za to nemůže, i v přírodě si často samice vybírá samce podle vzhledu.

to ano, já si jen myslím, že většina současných ideálů krásy by v přírodě nepřežila ani pár hodin (o přirozeném výběru ani nemluvě)