naivní....ale čumí z toho dobrá vůle, tak to cupovat nebudu......

napsal jste to tklivě ...pro mne až nesmyslně...asi jste jiné povahy...u nás jsem byl lotr kluk ...který musel udělat svou práci...musel mít výsledky ve škole a největším trestem pro něj byl zarach...v jistém věku jsem nosil vlasy do půl zad a pod heslem ..."máš-li dlouhy vlas nechoď mezi nás...jsme odpovídali ...lepší míti dlouhy vlas ...nežli chodit mezi vás...měli jsme přísnější dohled policie ...a dnes s úsměvem vzpomínám...že naše oslovování člena SVB ...vážený policejní rado nebylo někdy bráno s úsměvem a když jsem se zeptal pomocníka VB za co bere refundace na školení ...když ze zákonů ví hov.o...tak jsem dostal 20Kč pokuty přímo na služebně s rčením ...už mu to někdo říct musel ...ale dát ti to musím ...a nižší již není...proč to píši...???...byli jsme stajní jako jsou ti dnes ...i z trávou koketovali...ale...hráli jsme také fotbal...dělali muziku...v určitém věku je odpor ke všemu normální...museli doma makat a stihli jsme i školu ...holky a i ten chlast a cíga a hlavně ...byli jsme od nynějších mamánků soběstačný...na první džíny...pravý jsem si musel vydělat atd...a že by tenkrát nedal táta synkovi přes hubu...ale dal a možná i nos mu zlomil ...ale věděli jsme za co a necítili se ukřivdění...když mi dal učitel na základce facku...a já bych si stěžoval doma...tak mi ten nos táta zlomí dvakrát...příklad...protože PAN učitel ať má nebo nemá pravdu...ji v ohledu na mě prostě má...a byl zde mnohem větší tlak ze stran státních orgánů na nás tyv známé a vyčleněné...ale uměli jsme číst mezi řádky a byli jsme odolnější...a to je ta příprava...neměli jsme čas vňukat a dělat větší kraviny co jsme občas udělali...hezký den všem ZD...

Ta tklivost skutečně praští do očí...

Za prvé je to násilí které na ně proudí z televize a počítačových her. Čím větší tvrďák, tím větší frajer. To jsou jejich idoly, grázlové kteří střílí napotkání, děvčata která přilehnou ke každému a rodiče, kteří mají prachy a mohou jim plnit jejich náročné sny.

Toto je jejich svět, tak by chtěli žít a když se vrátí do reality jsou nespokojeni a pomocí drog se pokouší znovu navodit příjemnou situaci.

Bohužel nevidí nebezpečí, které s každou další dávkou přichází a konce, kdy se krásné představy změní v noční můru a jejich život je v troskách.

Tyto děti potřebují program, potřebují navštěvovat kroužky v kterých by ukázaly svoji šikovnost, nebo sport, kde musí pořádně zabrat, aby přišly výsledky, tady kouření, drogy a alkohol je tabu. To že rodiče na ně nemají čas, to naši rodičové také neměli, ale nám ten čas dokázali vyplnit pracovními povinnostmi, abychom se náhodou nenudili a nevymýšleli blbosti.

Paní Tomšíčková, to jsou hrozná klišé. Téměř bych řekl, že hotové pohádky.

Násilí z televize a her - to je oblíbené téma. Nikdy jsem neslyšel o jediné studii, či relevantnímu názoru, že násilí v hrách a televizi dělá z lidí násilníky nebo feťáky. To je názor, který není podpořen absolutně ničím. Počítačové hry mají dnes status her, nic víc. Jejich nebezpečnost je maximálně v tom, že podporuje asociálnost některých jedinců (u kterých by se projevila jinak tak jako tak), ale i to se týká omezené skupiny her a lidí. Představa, že po návratu do reality uteču k drogám pro navození příjemné situace, je reálná jako představa, že drogy rozdávají dětem pánové před školou v podobě čokoládek.

To o těch dalších dávkách - do závislostí spadají lidí z desetitisíců různých důvodů, žádný univerzální postup není. Stejně tak existují lidi, kteří drogy požívají nahodile a i přes to závislí nejsou. O marihuaně, mdma (coby asi nejběžnějších teenage drogách) nemluvě, ty závislost nevyvolávají vůbec.

Kroužky atd., to je taková představa. Tím uhrajete děcko tak do patnácti. Dělat z drog tabu, to je ta nejhorší cesta, kterou můžete zvolit. To nikdy nefungovalo, absolutně vůbec. Už se těším, až dcera ještě trochu povyroste, tak nic neudělám jiného, než že půjdu a narvu si s ní jedno svě skla (sám přitom tohle nekouřím, nedělá mi tráva dobře), když povyroste ještě trochu víc, tak jí klidně navrhnu víkend s lsd. Pamatujte, že ty děti nejsou hloupé, že když jim řeknete v patnácti, že ´drogy=zlo, áno?´, že Vám taky nemusí vůbec věřit. Drogy jsou všude kolem nás, některé legální, některé nelegální, některé víc či méně společensky nebezpečné (a zajímavé, že jedna z nejhorších drog je u nás legální), uvědomte si, že restrikcí a tabuizováním nezmizí. Prostě tady i nadále budou.

Máte pravdu, drogy tady jsou a budou. Tak jako tady byl a bude alkohol a z většiny z nás neudělal alkoholiky. Zjistili jsme totiž, že po požití alkoholu jsme vyřízeni, nemůžeme sportovat, pracovat, jsme prostě k.o. Přesně tak to cítí děti po požití drog, jsou k.o. Když však nemají žádné povinnosti, nesportují, nemusí splnit určitý limit, je jim to jedno, tak proč do toho nejít znovu.

 Proto většina dětí nedroguje, nemají na to čas, jsou vytíženy svými koníčky, sportem, domácími pracemi, prostě se nenudí a o tom to je, míti program a povinnosti.

Ah, takže úděl člověka je snad být do konce života zavalen povinnostmi, aby náhodou někde neubalil jointa?

Ano, alkohol z většiny lidí alkoholiky neudělá. Je snad alkohol v naší společnosti tabu?

Neberu sport a koníčky jako povinnosti a pomáhat doma rodičům, také žádnému dítěti neuškodí. Mluvíme o dětech v základní škole, ne o dospělých.

Jej...ale k nějakým reálným drogám se dostanou děcka až circa na střední. A pokud si myslíte, že ´dobrou výchovou´ na základce se nemůže stát, že by snad dítě chtělo začít s drogama, tak to je hodně ideální představa. Kterou se podaří nabořit návštěvou takového kolektivu. Téměř kdekoliv, kdekoliv.

Marie, to je trošku jinak - alkohol je droga taky, ale společnost s ní umí za ta staletí celkem zacházet. V jiných zemích a jiných kulturách jsou takto tolerované jiné drogy. U nás to prostě neumíme s jinými.

A co se drog týče - kéž by ten spouštěč byl známý. Bylo by po závislostech. Ačkoliv...ono by si lidstvo zas něco jiného, sebezničujícího, našlo. V tomhle jsme fakt dobří.

Nová doba přináší i nové problémy - tohle je jeden z nich.

Ale opravdu jen jeden z mnoha.

Za mých studentských let se užíval taky.

Fenmetrafin a Dexfenmetrafin rovněž.

Rovněž Plegomazin a jeho deriváty.A ještě řada jiných.

A dovětek - pokud píši "za mých mladých let",mám na mysli léta šedesátá. Tečka!

Možná jste zapomněl zmínit i psychonauty - lidé klidně vzdělaní, bez jakýchkoliv rodinných či sociálních problémů, ale přesto zvědavých. Někdo rád poznává okolí, cizí kraje a tajná místa. Jiný se zaměří na tajná místa ve své mysli a podvědomí.

A čemu se tak najednou divíme ? Stát rezignoval na boj s drogovými dealery, čím dál častěji se mluví o legalizaci drog, pravomoci policie se omezují.

"Každopádně ať už ty děti začaly s důvodu psychického teroru, nebo naopak luxusu a přepychu nebo z jakéhokoli jiného důvodu, většinou tam vidím jedno společné – neměli jsme na ně čas a náladu."

Demagogie a klišé, pane Matějko.

Měl jsem čas, měl jsem náladu, žádný luxus, žádný přepych, ani naopak nouze, o psychickém teroru nemluvě, přesto jsem si jako rodič prošel peklem.

Ale, protože jsem si nacházel (tak nějak průběžně) čas, i nálada byla, dopadlo to nakonec dobře.

A příčina? Viz můj první příspěvek...

Dítě, které je samo sebou nepodlehne ani partě. Jenže...safra...které to je, co?

S tím rozvojem drohové závislosti u dospělých je to možná stejné, ne-li horší, manažer, programátor, účetní potřebují občas dosáhnout výkony vyšší než vysoké a unést vysoké napětí a vypětí, takže nejdříve něco na povzbuzení, pak na usnutí a nakonec na uklidnění nervů. Ani nemluvím o kategorii lékařů, kteří  mají mnohem snazší přístup k potřebným přípravkům a o jejich vytížení, nárocích a vypětí také netřeba mluvit.

Nebo co lidé co po pár desítkách let přijdou najednou o práci a tápou co dále, nebo když už tápu příliš dlouho a rezervy došly a naděje vyhasla?

Obecně  fetují, protože mají možnost co a kdy. Asi by bylo vhodné zpřísnit tresty pro dealery,aby neměli co prodávat / Singapur /,a  pak by je to chtělo motivovat do různých zájmových kroužku. A za další, pokud nemá autoritu rodič, musí ji mít /bohužel/ stát, opět nejlépe učitel.

Pokud nemá autoritu rodič, učitel ji fakt mít nebude. To tak nějak nejde z podstaty lidské povahy :-)

Že dospělí nezačínají brát drogy je nesmysl. Jde to líp ukočírovat, mnoho lidí začíná s fetem po třicítce. Jednou za čas se oddálit na akci nebo si užít doma poklid s tripem, ale asi těžko vysvětlovat někomu, kdo má vůči drogám takovou vyslovenou pózu. Tahle dikce, že drogy = absolutní zlo, po kterém končí lidi na ulici ve vlastních fekáliích, to jen solidně buduje u dospívajících skvělý dojem zakázaného ovoce. Navíc to není pravda, procento těch životních ztroskotanců skrz fet bude stejné jako u chlastu (legální droga, která patří přitom mezi nejtvrdší).

Jinak, mnoho mladých fetek se právě a naopak etabluje ze zajištěných a tkz. bezpečných rodin, možná by se pan autor divil. Navíc, ne každý fet funguje jako oddalovač od všedních problémů, některé fungují spíš naopak a některé se s psychicky slabšími jedinci přímo vylučují (lsd).

Samozřejmě máte pravdu.

Člověk je takový, do jaké společnosti se narodí.

Určitě hodně jich začne proto, aby byli free, trendy in a cool. (Viz pan Vébr)

Pane, píšete sice tklivě, ale jenom o uzoučkém okruhu příčin.

Věc se má tak, že velmi často se dítě dostane do situace, kdy má pouze dvě možnosti: Buď se před celou partou ztrapnit jakožto srab a maminčin mazánek, nebo být za borce a zkusit to. Zkuste hádat (můžete 3x), kterou možnost si takový pubescent (nebo prepubescent) vybere. A drogoví dealeři tohle moc dobře vědí.

Naprosto s Vámi souhlasím, popisuji jen jednu z příčin, ostatní jsem měl rozepsané, ale v rámci zkracování článku, jsem je smrsknul pouze do jednoho nenápadného odstavce, aby z toho článku nebyla dlouhá studie. Mimo vlivu party mě třeba napadl vliv rockových hvězd a jiných idolů, nešťastná láska, nebo naopak šťastné zamilování do drogově závislého silnějšího partnera, větší citlivost a sklon k hlubšímu prožívání problémů, různé rodinné tragédie s spousty dalších...

Přihoďte stimulanty u dospělých (není jich zas tak málo - typičtí jsou manažeři klidně právě po třicítce - potřebují intenzivně pracovat a vydržet), děti příliš pečujících matek, děti, které byly příliš chráněny před následky svých chyb...přihoďte kohokoliv, kdo se na některé křižovatce špatně rozhodne.

To je ta věčná otázka psychologů. Proč se v případě srovnatelné zátěže jeden člověk rozhodně začít běhat a druhý do sebe obrátí láhev rumu? 

Až tenhle tajemný faktor rozhodnutí v krizi někdo vyřeší, budu mu upřímně přát Nobelovku.

Ani ten všemohoucí nahoře neví, proč tomu tak je.

Ví!

Ale zasáhne až u posledního soudu.

Ovšem to už je dotyčnému/dotyčné platné doslova jako mrtvýmu zimník.

Takže k vašemu smajlíku přidám svůj.

Jani a dáš mi tu Nobelovku? ..... je to proto, že.. (a to opravdu NIKDO nechce slyšet), že má každý jiný osud, respektive, mezi dvěma a více lidmi vzniká cosi jako pouto a to pouto jim má něco dát... a na to něco se dá přijít... ale o tom zase NIKDO nechce nic vědět.....

Někdo prostě tou feťáckou zkušeností projít má .

To nevím, možná jí jen nedokáže neprojít...něco jako hluboký černý les

Tak nějak bych to viděl. A proto v temném hlubokém lese straší a strašit bude.

No a to s tebou i souhlasím, ale to není TEN faktor, víš? Něco jako krevní skupina :-)

To je spíš takové lidové moudro, ne faktor-důvod. Mně například nikdo nikdy neřekl, co je špatného na tom, vyzkoušet nějaké drogy. A do současné doby to nevím a nechápu.

Na experimentu asi nic dramatického není, nejspíš je potřebné se u toho "jen" nepohybovat v prostředí, kde je "braní" norma a mít k tomu vhodnou povahu.

Tak je to se vším, s motorkama, tučným jídlem.. Téměř cokoliv může mít na jedince drtivě negativní dopad, ve všech ohledech (netřeba se na motorce zabít, stačí půl léta jezdit po výletech a kašlat na rodinu), u drog by ta úvaha měla být podobná. Nějaké experimenty... některé drogy jsou čistě experimentální, zní to drsně, ale osobně si myslím, že větší zkušenost s některými tvrdými drogami není uplně k zahození. Jistě, ne všechny, ale na dovolenou taky lidi jezdí, aby si odpočali a viděli něco nového.

V tom s Vámi naprosto nesouhlasím.

Konkrétně?

Přirovnání vnímám jako demagogické (navíc je to klišé) a větší zkušenosti s tvrdými drogami jsou stejný hazard jako chůze na laně nad propastí na základě zkušenosti se skákáním přes švihadlo.

Nemyslím si, že by byla dávka pervitinu větší riziko, než sednout na mašinu prvně v životě a jet se projet. Ale můžete to klidně rozporovat a považovat za demagogii, já zas považuju za zkreslenou představu, že vyzkoušením některých tvrdých drog se člověk vystavuje zvýšenému hazardu. To, že pokud někdo jde a drogy začne jet v blbém věku, prostředí, společnosti, situaci, může vést ke krizi a problémům, nerozporuju. Každého věc, na co se v životě cítí.

btw. psal jsem ´osobně´, ne obecně

Což o to, cítit se my, lidé, umíme...

na ledasco. Ale ty konce, když o sobě máme vyšší mínění, než je zdrávo.

No, to je stejné, jako ten příběh s růžovým slonem. Nesmíš myslet na růžového slona. Ani si ho nepředstavuj! A co se stane? ..... Máte ho pořád před očima. Co by se mohlo stát, kdybyste je vyzkoušel? Třeba to, že by vám po tom bylo blivno a už byste do toho nikdy nešel. Naopak ale ti, kteří hledají kompenzaci za něco, co jim opravdu chybí, do toho mohou spadnout a už se nevyhrabat.... vyprávěl mi bývalý uživatel drog, jaké to je a proč... a docela ho chápu....

Jsou lidi a lidi a jsou drogy a drogy. Někteří lidé mají tendenci do fetu zapadnout, pokud je k tomu nevhodná životní situace, tak to jde samo. Na druhou stranu jsou drogy, které jsou běžně užívány a z lidí mrzáky nevychovávají. A jsou lidi, kteří v poklidu projdou zkušeností s tvrdším fetem a taky to s nimi nehne. Mně drogy nevadí, považuju zkušenost s některými za přínosnou a zajímavou.

Budiž Vám přána.

Jistě, já ji nikomu nenutím. Ale pokud drogy dovedou něco pozitivního, tak je to to, že na některé věci vrhnu přec jen jiné světlo. Hlavně na sebe samotného. Někdo tomu může říkat oblouznění (ale co dnes není, že?).

Věková skupina, kterou mám na mysli, se ještě nezamilovává.

Chtěl jsem jen říct, že dítě může mít dobré podmínky pro život (ani v nouzi, ani přepečlivě opečovávané, milující rodiče, atd., atd.), ale přesto přichází chvíle, kdy je pro dítě názor party (čímž nemyslím pouliční gang!) důležitější, než varování rodičů. Sice milovaných, ale rodičů.

no to je to "přihoďte kohokoliv"...

Myslím, že u drog je důležité rozlišovat úzus a abúzus. Mimochodem droga je třeba i cukr.... Nebo endorfiny, když si zasportujete. Ještě v dobách, kdy jsem sportoval, tak při zranění či nemoci - jaj to byly absťáky, když člověk nemohl dostat svou dávku. Drogy tu byly jsou a budou a člověk se úspěšně zdrogovává sám svým vlastním tělem. Problém nastává, když se drogou řeší útěk z reality (to je to co popisujete Vy). Podle mého názoru s drogamy (které jsou oficiálně za drogy považované) experimentuje celkem dost velké procento lidí. Závyslý zůstane jen ten, kdo má šrámy na duši a není vyrovnaná osobnost. Tomu zbytku zůstanou jen vzpomínky a nebo si fetnou i v dospělosti rekreačně párkrát do roka, aby si užili jiné vnímání reality.

Jojo, souhlasím, že jsem se zaměřoval pouze na tu část drog, která je společností definována jako problém.

Co se týče propadu závislosti způsobené šrámy na duši, to je určitě jeden z faktorů, na druhou stranu určitě ne jediný a raději bych nespoléhal na to, že když mě nic aktuálně netrápí, že mi nic nehrozí. Raději si tu jinou realitu vytvořím mnohem bezpečnějšími prostředky, třeba sněním