Tedy výroky typu "jsi zodpovědný za dosažení cíle" nemají podle mě se zodpovědností nic společného. To nám jen někdo nutí svou vůli a používá k tomu tato slova (a pokud to je třeba šéf v práci, tak k tomu má plné právo).
Podle mě je nutné zdůraznit, že s osobní zodpovědností vždy souvisí svobodná volba. Pokud mi maminka určuje, kdy a na jakém místě se můžu vyčůrat, pak samozřejmě ty později pročůrané tepláčky nemohou být v mojí zodpovědnosti. To je zodpovědnost maminky a ona to měla odšéfovat do konce, když už s tím začala.
Úmyslně jsem uvedl příklad s malým dítětem, často totiž kolem sebe slyším požadavky právě na děti, aby byly zodpovědné. A stejně jako učení se chodit, i u tohoto je dobré postupovat po malých krůčkách a teprve v době, kdy je na to dítě připravené. Jak už jsem napsal výše, příkaz typu "buď přece zodpovědný a dělej si své úkoly" je čistě řídící (a zajisté oprávněný) požadavek rodiče a s předáváním zodpovědnosti to nemá moc společného. To už by muselo to prohlášení rodiče znít "podle mě s maminkou jsi již dost starý, aby ses do školy připravoval sám". Jak vidno, s takto předávanou zodpovědností souvisí i důvěra, to by bylo ale zas na jiné téma.
Zajímavé úvahy v souvislosti se zodpovědností mohou nastat u dospělých lidí, kteří mají absolutní zodpovědnost za svůj život. Tedy mají logicky též svobodnou volbu úplně ve všem – je to úžasný pocit když se můžete svobodně rozhodnout o úplně každém aspektu vlastního života. V praxi to většinou funguje až potud, kdy přijde na řadu zodpovědnost za ta rozhodnutí. Najednou se pak ta idea svobodné volby dělat cokoli někam vytratí a lidé rádi končí u tvrzení: "za to, jak se mám, může politika, vláda, šéf v práci, manželka, děti, kamarádi (ti, co mě kazí), moje osobnost, moje geny..."
Tato situace pak nezřídka končí takovými kontradiktorními tvrzeními, jako "Protože cítím zodpovědnost ke svým dětem, nemohu se svobodně rozhodnout a změnit svou práci kdykoli se mi zachce". A přitom výroba právě takovýchto tvrzení svědčí právě o svobodné volbě se rozhodnout a žít podle svých naučených hodnot (v tomto případě víra v rodinu a práci). Zbývá už jen ten poslední krůček, nesvádět svá rozhodnutí na ostatní (v tomto případě na děti), ale přijmout je jako výhradně svá rozhodnutí svobodné vůle a nést za ně odpovědnost.